Melodie Východu a Západu

[moderátor, koto]

Mojí první učitelkou tradiční japonské hudby byla Chikako Kanehisa v Kjótu, učitelka školy Miyagi a Sawai. Shodou okolností v roce 2011 zavítala i do Prahy na pozvání od Česko-japonské společnosti.

Od roku 2003 jsem se přestěhovala do Tokia a později začala studovat pod vedením Mayumi Ono, učitelky školy Miyagi, stylu Ikuta, která je zároveň ředitelkou organizací Mionokai a ACJA (Association of Classical Japanese Arts). Sama jsem členkou obou organizací a jejich zástupkyní v Evropě. Kromě samotného studia na hudební nástroj si tyto organizace kladou za cíl šíření povědomí o tradiční japonské hudbě.

Mou učitelku Mayumi Ono, stejně jako další její dlouholetou žákyni budete mít si poslechnout na našem společném vystoupení.

[koto, šamisen, zpěv]

Mayumi Ono se narodila ve městě Oita v Japonsku a v osmi letech začala studovat pod vedením Michiko Kikuzono, Hiseko Murata a později u žijícího národního pokladu Kiyoko Miyagi. V roce 1979 absolvovala katedru tradiční japonské hudby na Hudební fakultě Tokijské univerzity umění. Ještě jako studentka získala cenu v celonárodní soutěži Miyagi Kai a v roce 1979 založila organizaci Jiuta Koto Miono Kai, která v současnosti má již přes 25 učeben po Japonsku a dvě v zahraničí. V roce 1991 studovala kjúšúský styl džiuuta šamisen pod vedením Togashi Noriko; v roce 2015 založila Tokyo Minato Ward Hogaku Hombai Renmei (Japonská hudební a taneční federace). Je členkou Japonské Asociace Sankyoku, Asociace Oita Sankyoku a sdružení Mori no Kai.

Kromě každoročních samostatných vystoupení, studijních setkání i externích vystoupení, jako jsou novoroční koncerty v centru Tokia,  Roppongi Hills a vystoupení na jarním a podzimním festivalu ve svatyni Shibuya Kinno Hachiman též pořádá vystoupení na univerzitách a základních školách v rámci projektu propagace japonské hudby. Aktivně vystupuje na workshopech a různých recepcích. Společně se svými žáky vykonává také širokou škálu aktivit, včetně recitálů a koncertů nejen v Japonsku, ale i v zahranici, mezi již navštívené státy patří USA, Rakousko, Chorvatsko, Slovinsko, Maďarsko, Rusko a Čína.

Je prezidentkou organize Association of Classic Japanese Arts, která se mimo jiné zaměřuje na vzdělávání  mladší generací a propagaci hogaku, tradiční japonské hudby.

＊＊＊＊＊＊＊＊＊
地唄箏曲美緒野会
小野 真由美
mionokai@ikutaryu.jp
www.shamisen.info
https://shamisen.info/about_us/#ono-mayumi
＊＊＊＊＊＊＊＊＊

[koto, šamisen]

Je talentovaná hráčka na šamisen i koto. Její láska k japonskému loutkovému divadlu Bunraku ji přivedla k přání naučit se hrát na šamisen. Na ten začala hrát v roce 2009 a na koto asi v roce 2014. Shodou okolností našla hodiny u paní Ono a zašla na zkušební lekci. Kromě pravidelných koncertů se také účastní vystoupení ve domovech pro seniory a vede workshopy pro děti i dospělé, aby se poprvé setkali s japonskými nástroji.

[harfa]

Pochází z muzikantské rodiny s kořeny v klasické hudbě. Absolvovala hudební gymnázium v Praze na Žižkově, Pražskou konzervatoř a HAMU. Pravidelně navštěvuje mistrovské kurzy a harfové kongresy v různých částech světa.

V roce 2017 získala ocenění za nejlepší provedení povinné skladby na soutěži konzervatoří Pražská harfa. Je součástí Prah-a-harP kvarteta složeného ze čtyř harfistek z její rodiny. Vystupuje v duu s hobojistkou Karolinou Vocelovou (s níž vystoupila mimo jiné v Polském Těšíně či na festivalu Malostranské dvorky). Spolupracuje s orchestry jako jsou FOK, ČNSO, PKF, SOČR, Plzeňská filharmonie, Ostravská banda, Prague music performance orchestra, Filmová Filharmonie a další.

V rámci projektu Konektiv night vol. 5 navázala spolupráci s experimentálním hudebníkem a audiovizuálním umělcem Omarem El Sadekem aka QOW. Je součástí zvukově-pohybové performance Garden of desires audiovizuální umělkyně Ester Grohové.

Hudebně se podílela na divadelním představení R.W. Fassbindera Krev na krku kočky v divadle DISK v režii Kláry Vosecké. Mezi lety 2016-2022 vedla harfové oddělení na Českém hudebním táboře v Horním Jelení.

[housle]

Se narodila v japonské Chibě a již ve třech letech začala hrát na housle. V letech 2015 až 2019 studovala na Tokijské vysoké škole hudby, kde získala bakalářský titul, u profesora Eiji Arai. Komorní hudbu studovala u profesorů Masaharu Kanda a Mazumi Tanamura. Stala se laureátkou 15. ročníku soutěže juniorů v klasické hudbě v Japonsku. Když studovala na Tokijské vysoké škole hudby, úspěšně absolvovala konkurz a zúčastnila se letního turné Bavorského státního orchestru mládeže. Dále se zúčastnila 40. ročníku Mezinárodní letní hudební akademie a festivalu v Kusatsu a též mistrovských kurzů Panochova kvarteta.

V současné době studuje na Akademii múzických umění v Praze u profesora Jiřího Panochy a Pavla Zejfarta (Panochovo kvarteto).

[tanec]

Je řádnou studentkou školy Kamigatamai Ogawaryu od roku 2021. Ve svém vystoupení zatančí několik choreografií tradičního japonského tance Kamigatamai s různými rekvizitami jako malovaný papírový vějíř či papírové paraple.

Kamigata-mai je jedním ze stylů japonského výrazového tance, všeobecně nazývaného nihon bujó. Vznikl v oblasti Kamigata, kolébce tradičních žánrů japonských divadelních umění (dnešní region Kansai – Kjóto, Ósaka a okolí).

Kořeny tohoto specifického žánru lze vysledovat až do doby kulturního rozkvětu období Edo, v polovině 18. století, přičemž živá tradice tohoto tance je udržována dodnes. Žánr vychází z tanečních technik všech tehdy diváka oslovujících forem divadelního umění. Na estetické vyváženosti postaveného dvorského divadla nó, grandiózních obrazech divadla kabuki, ale i k dokonalosti dovedeném loutkovém divadle džóruri. Ze všech těchto žánrů tanec kamigata-mai čerpal to nejlepší, jak v minimalistické formě uchopit srdce diváka. A to nejen vizuálně, ale i vnitřně vyprávěným příběhem. Škola Ogawa pak nejsilněji čerpá právě z estetiky a výrazových prostředků ósackého stylu divadla kabuki.

[gajdy]

Tomáš Jurkovič (1976) vystudoval japanologii na pražské FFUK. Kromě překládání japonské literatury do jazyka českého se ze záliby věnuje i tradiční slovenské hudbě, hlavně té, která vychází z karpatské zbojnické a pastýřské tradice.

Občas si pro potěchu zahraje na některý z jejích jednodušších lidových nástrojů jako jsou píšťalky, brumle, nebo třeba gajdy.

[šakuhači]

Amatérský hráč na šakuhači, žák Vlastislava Matouška. Šakuhači se věnuje již přes 15 let. Je spoluorganizátorem pravidelných měsíčních suizenových soustředění. Suizen (sui – dech) je meditace založená na stejných principech jako meditace zazen, avšak v suizenu se jako meditační pomůcka používá japonská bambusová flétna šakuhači.

Měli jste možnost potkat ho na akcích Advík, Bodaidžu macuri či akcích Česko-japonské společnosti, jako člena Strakova pojízdného cirkusu při hraní k němým filmům nebo při volné improvizaci během vernisáží či divadelních představení. Občas se také objevuje jako žebravý toulavý mnich komusó, s tváří zakrytou slaměným kloboukem tengai, hrající tradiční meditativní skladby honkyoku.

Flétna šakuhači je pro něj cestou sebepoznání, kontemplace a protiváhou k někdy uspěchanému každodennímu životu.

Skladba Hachi Gaeshi, kterou na tomto koncertě zahraje, znamená v překladu „Vrácení misky“. Tato skladba byla hrána jako poděkování za milodary, které mnich komusó během religiózní obchůzky takuhatsu obdržel.

Celé období mnichů komusó a hra skladeb honkyoku jsou vůbec velmi zajímavé. Ačkoliv se může hraní skladeb honkyoku jevit jako hra na flétnu, ve skutečnosti jde o zakódovaná dechová cvičení a meditativní praxi, kde je každá fráze hrána formou suidan – jedna fráze – jeden plný dech. Skladby jsou často na první pohled prosté, s menším množstvím ornamentů a důrazem na plné prožití přítomného okamžiku.