Melodie Východu a Západu

Koncert s názvem “Melodie Východu a Západu” představuje spojení tradičních japonských a západních hudebních stylů. Na jedné straně se setkáte s tradičními japonskými umělci, kteří ovládají nástroje jako koto a šamisen, na druhé straně s houslemi a harfou. Tento koncert nabízí jedinečnou příležitost prozkoumat a porovnat hudební styly a techniky z různých kultur napříč staletími.

Místo: koncertní sál Mozarteum, Jungmannova 748/30, 110 00 Nové Město

Čas: 14. 6. 2024, 18:00 
Předprodej: Colloseum Ticket

Skladby

Autor Název skladby Nástroje
Ichijuro Koide (1740-1800) Kurokami šamisen, zpěv
Kengyo Yatsuhashi (1614–1685) Rokudan no Shirabe koto, šamisen, šakuhači
J. S. Bach (1685 – 1750) Solo pro housle No 2. in D Minor, BWV 1004 Allemande housle
Lidová Sakura. Sakura koto, koto, tanec, zpěv
Lidová Kaminingyo koto, koto, tanec, zpěv
Lidová Ehigasa koto, koto, tanec, zpěv
F. Chopin (1810-1840) Prelude Op.28 No.15 koto, harfa
Michio Miyagi (1894-1956) Haru no Umi koto, housle
M. Tournier (1879 – 1951) Au Matin harfa
Higuchi Taizan (1856-1914) Hachi Gaeshi (koten Honkyoku) šakuhači
Robert Burns na lidové motivy Hotaru no Hikari, originál (Auld Lang Syne) japonsky (český text od J.V. Sládka) šamisen, gajdy

Vystupující

hra na koto
Markéta Reiter Fujita

[moderátor, koto]

Mojí první učitelkou tradiční japonské hudby byla Chikako Kanehisa v Kjótu, učitelka školy Miyagi a Sawai. Shodou okolností v roce 2011 zavítala i do Prahy na pozvání od Česko-japonské společnosti.

Od roku 2003 jsem se přestěhovala do Tokia a později začala studovat pod vedením Mayumi Ono, učitelky školy Miyagi, stylu Ikuta, která je zároveň ředitelkou organizací Mionokai a ACJA (Association of Classical Japanese Arts). Sama jsem členkou obou organizací a jejich zástupkyní v Evropě. Kromě samotného studia na hudební nástroj si tyto organizace kladou za cíl šíření povědomí o tradiční japonské hudbě.

Mou učitelku Mayumi Ono, stejně jako další její dlouholetou žákyni budete mít si poslechnout na našem společném vystoupení.

hra na koto

Mayumi Ono (小野 真由美)

[koto, šamisen, zpěv]

Mayumi Ono se narodila ve městě Oita v Japonsku a v osmi letech začala studovat pod vedením Michiko Kikuzono, Hiseko Murata a později u žijícího národního pokladu Kiyoko Miyagi. V roce 1979 absolvovala katedru tradiční japonské hudby na Hudební fakultě Tokijské univerzity umění. Ještě jako studentka získala cenu v celonárodní soutěži Miyagi Kai a v roce 1979 založila organizaci Jiuta Koto Miono Kai, která v současnosti má již přes 25 učeben po Japonsku a dvě v zahraničí. V roce 1991 studovala kjúšúský styl džiuuta šamisen pod vedením Togashi Noriko; v roce 2015 založila Tokyo Minato Ward Hogaku Hombai Renmei (Japonská hudební a taneční federace). Je členkou Japonské Asociace Sankyoku, Asociace Oita Sankyoku a sdružení Mori no Kai.

Kromě každoročních samostatných vystoupení, studijních setkání i externích vystoupení, jako jsou novoroční koncerty v centru Tokia,  Roppongi Hills a vystoupení na jarním a podzimním festivalu ve svatyni Shibuya Kinno Hachiman též pořádá vystoupení na univerzitách a základních školách v rámci projektu propagace japonské hudby. Aktivně vystupuje na workshopech a různých recepcích. Společně se svými žáky vykonává také širokou škálu aktivit, včetně recitálů a koncertů nejen v Japonsku, ale i v zahranici, mezi již navštívené státy patří USA, Rakousko, Chorvatsko, Slovinsko, Maďarsko, Rusko a Čína.

Je prezidentkou organize Association of Classic Japanese Arts, která se mimo jiné zaměřuje na vzdělávání  mladší generací a propagaci hogaku, tradiční japonské hudby.

*********
地唄箏曲美緒野会
小野 真由美
mionokai@ikutaryu.jp
www.shamisen.info
https://shamisen.info/about_us/#ono-mayumi
*********


Rika Matsumoto (松本りか)

[koto, šamisen]

Je talentovaná hráčka na šamisen i koto. Její láska k japonskému loutkovému divadlu Bunraku ji přivedla k přání naučit se hrát na šamisen. Na ten začala hrát v roce 2009 a na koto asi v roce 2014. Shodou okolností našla hodiny u paní Ono a zašla na zkušební lekci. Kromě pravidelných koncertů se také účastní vystoupení ve domovech pro seniory a vede workshopy pro děti i dospělé, aby se poprvé setkali s japonskými nástroji.


Mariana Jouzová

[harfa]

Pochází z muzikantské rodiny s kořeny v klasické hudbě. Absolvovala hudební gymnázium v Praze na Žižkově, Pražskou konzervatoř a HAMU. Pravidelně navštěvuje mistrovské kurzy a harfové kongresy v různých částech světa.

V roce 2017 získala ocenění za nejlepší provedení povinné skladby na soutěži konzervatoří Pražská harfa. Je součástí Prah-a-harP kvarteta složeného ze čtyř harfistek z její rodiny. Vystupuje v duu s hobojistkou Karolinou Vocelovou (s níž vystoupila mimo jiné v Polském Těšíně či na festivalu Malostranské dvorky). Spolupracuje s orchestry jako jsou FOK, ČNSO, PKF, SOČR, Plzeňská filharmonie, Ostravská banda, Prague music performance orchestra, Filmová Filharmonie a další.

V rámci projektu Konektiv night vol. 5 navázala spolupráci s experimentálním hudebníkem a audiovizuálním umělcem Omarem El Sadekem aka QOW. Je součástí zvukově-pohybové performance Garden of desires audiovizuální umělkyně Ester Grohové.

Hudebně se podílela na divadelním představení R.W. Fassbindera Krev na krku kočky v divadle DISK v režii Kláry Vosecké. Mezi lety 2016-2022 vedla harfové oddělení na Českém hudebním táboře v Horním Jelení.


Asako Someya (染谷亜紗子)

[housle]

Se narodila v japonské Chibě a již ve třech letech začala hrát na housle. V letech 2015 až 2019 studovala na Tokijské vysoké škole hudby, kde získala bakalářský titul, u profesora Eiji Arai. Komorní hudbu studovala u profesorů Masaharu Kanda a Mazumi Tanamura. Stala se laureátkou 15. ročníku soutěže juniorů v klasické hudbě v Japonsku. Když studovala na Tokijské vysoké škole hudby, úspěšně absolvovala konkurz a zúčastnila se letního turné Bavorského státního orchestru mládeže. Dále se zúčastnila 40. ročníku Mezinárodní letní hudební akademie a festivalu v Kusatsu a též mistrovských kurzů Panochova kvarteta.

V současné době studuje na Akademii múzických umění v Praze u profesora Jiřího Panochy a Pavla Zejfarta (Panochovo kvarteto).


Markéta Fránová

[tanec]

Je řádnou studentkou školy Kamigatamai Ogawaryu od roku 2021. Ve svém vystoupení zatančí několik choreografií tradičního japonského tance Kamigatamai s různými rekvizitami jako malovaný papírový vějíř či papírové paraple.

Kamigata-mai je jedním ze stylů japonského výrazového tance, všeobecně nazývaného nihon bujó. Vznikl v oblasti Kamigata, kolébce tradičních žánrů japonských divadelních umění (dnešní region Kansai – Kjóto, Ósaka a okolí).

Kořeny tohoto specifického žánru lze vysledovat až do doby kulturního rozkvětu období Edo, v polovině 18. století, přičemž živá tradice tohoto tance je udržována dodnes. Žánr vychází z tanečních technik všech tehdy diváka oslovujících forem divadelního umění. Na estetické vyváženosti postaveného dvorského divadla nó, grandiózních obrazech divadla kabuki, ale i k dokonalosti dovedeném loutkovém divadle džóruri. Ze všech těchto žánrů tanec kamigata-mai čerpal to nejlepší, jak v minimalistické formě uchopit srdce diváka. A to nejen vizuálně, ale i vnitřně vyprávěným příběhem. Škola Ogawa pak nejsilněji čerpá právě z estetiky a výrazových prostředků ósackého stylu divadla kabuki.


Tomáš Jurkovič

[gajdy]

Tomáš Jurkovič (1976) vystudoval japanologii na pražské FFUK. Kromě překládání japonské literatury do jazyka českého se ze záliby věnuje i tradiční slovenské hudbě, hlavně té, která vychází z karpatské zbojnické a pastýřské tradice.

Občas si pro potěchu zahraje na některý z jejích jednodušších lidových nástrojů jako jsou píšťalky, brumle, nebo třeba gajdy.


Vít Rozkovec

[šakuhači]

Amatérský hráč na šakuhači, žák Vlastislava Matouška. Šakuhači se věnuje již přes 15 let. Je spoluorganizátorem pravidelných měsíčních suizenových soustředění. Suizen (sui – dech) je meditace založená na stejných principech jako meditace zazen, avšak v suizenu se jako meditační pomůcka používá japonská bambusová flétna šakuhači.

Měli jste možnost potkat ho na akcích Advík, Bodaidžu macuri či akcích Česko-japonské společnosti, jako člena Strakova pojízdného cirkusu při hraní k němým filmům nebo při volné improvizaci během vernisáží či divadelních představení. Občas se také objevuje jako žebravý toulavý mnich komusó, s tváří zakrytou slaměným kloboukem tengai, hrající tradiční meditativní skladby honkyoku.

Flétna šakuhači je pro něj cestou sebepoznání, kontemplace a protiváhou k někdy uspěchanému každodennímu životu.

Skladba Hachi Gaeshi, kterou na tomto koncertě zahraje, znamená v překladu „Vrácení misky“. Tato skladba byla hrána jako poděkování za milodary, které mnich komusó během religiózní obchůzky takuhatsu obdržel.

Celé období mnichů komusó a hra skladeb honkyoku jsou vůbec velmi zajímavé. Ačkoliv se může hraní skladeb honkyoku jevit jako hra na flétnu, ve skutečnosti jde o zakódovaná dechová cvičení a meditativní praxi, kde je každá fráze hrána formou suidan – jedna fráze – jeden plný dech. Skladby jsou často na první pohled prosté, s menším množstvím ornamentů a důrazem na plné prožití přítomného okamžiku.

harmonie-vychodu-a-zapadu

Změna programu vyhrazena…